Nikdy bych nevěřila, že rok 2024 bude taková divočina!

Nikdy bych nevěřila, že rok 2024 bude taková divočina! 🎢 Nevinné lednové rozhodnutí pokračovat ve fotografickém kurzu zaměřeném na podnikání roztočilo kolotoč změn, který bych si představila snad jen v těch nejdivočejších snech. A přitom to všechno začalo tak nevinně.

Už začátkem ledna jsem začala pracovat na tou dobou nejslabší stránce celého svého snu – úpravě fotografií. 🎨 Věděla jsem, že ke krásným fotkám vede dlouhá cesta začínající cvaknutím každého snímku, ale finální proměny fotografie docílím jen úpravou. V editování se zlepšuji, hledám si svůj styl, zjišťuji, co mi vyhovuje, a za celý rok a úpravou stovek fotografií jsem o kus dál ke své představě, jak by to mělo vypadat.

Od doby, kdy jsem si pořídila foťák📷, jsem byla přesvědčená, že si budu fotit to svoje – přírodu a svého syna. No, člověk míní… Díky sebevzdělávání ve fotce jsem zjistila, že mě láká fotit lidi, a začala jsem se zaměřovat na těhotné maminky. Přirozeným důsledkem jsem pak přešla k focení miminek, což se stalo mou nejoblíbenější aktivitou. Tomuto zaměření dost pomohla vynikající fotografka Hanka Brádková a její kurz o focení doma, který jsem v únoru absolvovala. Hance budu vděčná za mnohé. Otevřela mi oči, dodala odvahu a namotivovala mě do další práce. Díky ní jsem vyměnila svou nedostačující fototechniku za lepší a posunula se o kus dál na své cestě za snem. 

Také jsem se odhodlala a založila si živnost. Oficiálně jsem se stala fotografkou a získala první zakázky na těhotenské, novorozenecké i rodinné focení. Zjistila jsem, že fotit miminka je možné už v porodnici, a absolutně jsem si tuto možnost zamilovala. Zkusila jsem si i pár focení mimo své zaměření, například fotografie k propagaci pohybového kroužku pro děti od jednoho roku. Díky tomu jsem posunula své hranice, vystavila se neznámému a trénovala své schopnosti. S výsledkem jsem maximálně spokojená.

Práce fotografa ale není jen o focení. Vytvořila jsem dárkové poukazy pro vaše blízké, pracovala na klientském servisu a vytvořila předběžný rezervační formulář na celý další rok. Abych svou práci dostala na profesionálnější úroveň, pustila jsem se do tvorby webových stránek. Dosud jsem neměla nejmenší tušení, co je k tomu potřeba, ale má touha po zdokonalování a rozvíjení dovedností mě dovedla až k hotovému webu.

Ke konci roku jsem se vyhecovala a díky další skvělé fotografce jsem opět vystoupila ze své komfortní zóny a začala natáčet mluvená stories na Instagramu. Řeknu vám, že to nebylo nic příjemného, a video natáčím na několik pokusů, než jsem spokojená. Ale stojí to za to. Chci vám být blíž, tvořit komunitu a budovat s vámi profesionální vztah založený na důvěře. A to se se skrýváním za psaná stories a příspěvky úplně neslučuje. Když už jsem u těch pokořování vlastních hranic, nesmím zapomenout na natáčení reels, do kterých se mi vážně vůbec nechtělo. Přitom to je tak fajn. Stačí nápad (a těch mám více než času – máte se na co těšit :)) a ochotný partner, který s natáčením pomáhá. Naučila jsem se, že limity jsou pouze v naší hlavě a dokázat můžeme cokoli, co opravdu chceme.

Aby to nebylo jen o pracovních výzvách, uvedu trochu kontextu z rodinného života. Konečně jsme se po dvou letech přestěhovali do domu, který partner vlastníma rukama rekonstruoval. Krátce po přestěhování, které bylo snad nekonečné, nás překvapila bouře, vyvrácené stromy a následná havárie elektřiny. Dům, ve kterém máme na elektřinu snad úplně vše, byl na dlouhé čtyři dny úplně odpojený. Bylo asi 30 stupňů a my si neměli jak zapnout lednici nebo se umýt v alespoň vlažné vodě. Tahle zkušenost nám připomněla, jak jsme zhýčkaní a jak často bereme základní věci jako samozřejmost. Naše rodina se letos také rozrostla o nového člena domácnosti – agamu Rufuse. Nikdy by mě nenapadlo, že budu chovat ještěrku, ale je to docela sranda. 

V druhé části roku jsem pochopila, že nemůžu jet takto na doraz a musím i odpočívat. No, pochopila jsem to až ve chvíli, kdy jsem asi čtyři dny jen ležela a spala, protože vstát z postele mi moc nešlo. I když výčet všeho, co jsem zvládla, zní nádherně, musím si stále připomínat, že jsem na rodičovské. Můj syn je pro mě vším a já mu po celý den věnuji plnou pozornost. Proto bych měla s prací zvolnit, ta mi neuteče. Slibuji sama sobě, že v příštím roce se naučím vypnout a odpočívat.

Rok 2024 byl o budování portfolia a zdokonalování mé práce, což se mi opravdu povedlo a můžu být více než spokojená. 

Co přinese rok 2025? Už teď vím, že bude plný inspirace a nových příležitostí. V jeho začátku (leden, únor) se chci věnovat dotažení rozepsaných projektů: jednoduchá informační příručka 📘, aby pro vás byla příprava na focení co nejjednodušší, doladění webu a dalším vylepšením klientského servisu, například pravidelným blogovým příspěvkům 🖋, které vám budou inspirací při přípravách na focení. 

Celý rok 2025 pak chci věnovat tvorbě komunity, prohlubování vztahů s vámi – mými klienty 🤍 – a dalšímu zlepšování. Ale hlavně si dám pozor na hranice svých možností, protože odpočinek je klíčový. Tento rok byl lekcí, že všechno je možné. 🌟 

A co vy? Jaký byl váš rok? ✨ Budu ráda, když se se mnou podělíte o své zážitky
třeba na Instagramu, kde mě nezapomeňte sledovat 📱– v příspěvcích najdete spoustu užitečných informací o průběhu focení a tipy, jak si focení užít naplno.